Poslední rozloučení...
7. října 2011 v 23:20 | Pinky Claire
Čauky!
Před chvílí jsem se vrátila ze Španělska a nestačím se divit... tolik komentářů abych nekončila? Tak o tom se mi vždy tak maximálně zdálo. A věřte mi, tak strašně ráda bych zůstala, mám vás opravdu neuvěřitelně ráda, ale víte jaké to je, když vás lidi, které jste nikdy předtím nepotkali a třeba byste se s nimi chtěli seznámit hned berou jako pitomou Pinky s vymatlaným mozkem a růžovým blogískem jen proto, že se na vaší škole provalil váš blog a videa a děti jsou prostě krutá stvroření a ráda si do někoho rejpou? Vždycky jsem se snažila být silná, ale už to prostě nedávám. Nechápu, co si tím někteří chtějí dokazovat, ale zlí lidé jsou prostě silní a já se dám radši na útěk...
Rozlučkové video nenatočím jednoduše proto, že jestli si z něčeho dělají větší srandu než z mého blogu, tak jsou to má videa, takže mažu svůj YTB kanál. Blog nechám žít, protože by mi bylo líto článků.
Zítra nebo tak nějak (podle toho, kolik teď budu mít práce) si založím blogspot a těm, kteří ho chtěli ho pošlu, doufám, že si najdu nějaké stálé návštěvníky i tam a že mi alespoň z poloviny vynahradí vás, mí milí zlatí :).
A k tomu předchozímu článku, chtěla jsem to napsat prostě co nejrychleji, bez háčků to bylo, protože jsem byla na španělském počítači a krátké protože mi měl každou chvíli vypršet čas, který jsem si zaplatila.
Tenhle článek jsem měla už nějakou dobu v rozepsaných a postupně se rozrůstal spolu s negativními komentáři. Nechci odcházet s tím, že jsem na vás hnusná, tohle by si ale podle mě měli přečíst ti urejpaní lidé, kteří mají strašnou potřebu se do blogerek navážet:
Většinou se snažím být na všechny milá, ale když mě někdo urazí, tak to jde hold stranou. Beru konstruktivní kritiku, která má nějaký smysl a plyne z ní pro mě ponaučení, takže je k něčemu, ale když se dozvím, že jsem hrozná a asi s tím už nic nenadělám, tak je mi z toho fakt špatně. Obzvlášť mě dojímá, když mě někdo soudí podle jednoho videa, které ani třeba neviděl celé, jako když mě někdo obviní, že si hraju na zbohatlickou paničku, protože to oblečení prostě nemůže být všechno moje, i když na začátku videa říkám, že má je jen půlka a podobně... Vaše nejčastější urážky by se ale daly rozčlenit do několika hlavních skupin a já si prostě nemohla pomoct a trošku jsem to rozpitvala.
Jedna z hlavních urážek je můj vzhled. To jste oppravdu tak povrchní? Nebo máte nepřekonatelnou touhu ujistit mě, že nejsem tak úžasná, jak o sobě v každém článku píšu? No jo, chápu, že bych nemusela všude psát "Jsem tak krásná! Jsem tak chytrá! Jsem tak úžasná! Jsem tak dokonalááááá!!!" Lidi vzpamatujte se! Největší ironií je, že většina z těch, co tyto komentáře píší se v běžném životě považují za naprosto nepovrchní. Ha! :D K vzhledu se taky trošku vztahuje můj styl oblékání. Je jasné, že se každému líbí něco jiného, ale nepište mi jaký mám mít styl, protože to, co nosím se ke mě přece vůbec nehodí a mě samotné se to vlastně taky nelíbí a nosím to jen abych zapadla. Koukněte se na lidi z mého okolí a zjistíte, že to je taky kec. Jasně, nevadí mi třeba " Claire, podle mě se k sobě šedá s béžovou moc nehodí" nebo něco na ten způsob, ale "Ten outfit je hroznej" už mě zvedá ze židle.
Dost často urážíte moji inteligenci, což mě fakt dostává, vezmeme-li v úvahu fakt, že mám IQ 138, jako jediná ze třídy jsem měla samé jedničky na vysvědčení, byla jsem druhá v češtinářské olympiádě, na začátku prázdnin jsem jela na stypendijní pobyt do Španělska... Nechci se chlubit nebo tak, ale už mi laskavě přestaňte psát, že jsem tupá pí*a s malou slovní zásobou, což je taky dost vtipné, vzhledem k tomu, že ze slohu mívám nejlepší známky ze třídy. Chápu, že ve videích dost často opakuji některá slova, ale to může soudit jen člověk, který podobná videa točí a ten, kdo o tom nemá ani páru, tak ať zavře klapačku a uvědomí si, že mluvit do kamery, ještě k tomu, když jsme začátečník, je hold úplně jiné než povídat si s kámoši.
Další věc, na kterou neustále narážíte je má finanční situace. Mám hodně dárků k narozeninám, takže jsem automaticky rozmazlenej fracek? Když mi někdo píše, že se jen chlubím, že jsem dostala tolik dárků a že si mám uvědomit, že někteří dostanou jen jeden, tak ok, je mi vás líto, ale kolikrát mi tohle někdo řekne a tím jediným chudáčkem dárečkem myslí mobil nebo zlatý řetízek? Fakt sorry, ale všechny ty moje dárky stály dohromady stejně jako právě třeba průměrný mobil. Mimoto se koukněte kolik lidí mě prosilo, abych ukázala, co jsem k narozeninám dostala, takže to vážně nebylo, že bych si řekla: ,,Ha! Natočím video se všema dárkama aby mi všichni záviděli a je mi fuk, jestli to chtějí vědět! Muahahahahaha!" Ale úplně nejvíc mě dostává, když slyším někoho třeba i v reálu říkat věty typu: ,,Vy se máte, že furt jezdíte na různé dovolené. Kde na to furt berete peníze?", hlavně, že ta rodina ale kupuje prakticky obrok novou televizi, všem dětičkám mobily, MP3 nebo MP4... ale oni prostě chudáci nemají peníze na dovolenou.
Nemohli jste si nechat ujít ani napadení mého životního stylu. Co je vám po tom, jestli si užívám života a jak. Tak mi třeba vyhovuje trávit večer s knížkou a to že vám ne, je vaše věc, já do vás taky nerejpu.
Pro ty, kteří nemají tu potřebu si takhle zvyšovat sebevědomí mám už poněkud kratší vzkaz, ale neméně důležitý:
Jste prostě úžasní. Dovedete člověka povzbudit a jste opravdu milí, to se v dnešním světě cení. Neměňtě se a jestli, tak se jen vyvíjejte k lepšímu, jinak by vás totiž byla škoda :).
Mějte se krásně, bude se mi po vás strašně stýskat!
PS: Tahle délka rozlučkového článku už je ok? ;D :)
Kaslu na to
29. září 2011 v 19:37 | Pinky Claire
|
Můj deníček
Ahoj
Pisu ze Spanelska, takze bez hacku a carek. V posledni dobe jsem si diky par vecem uvedomila, ze to nema cenu a blogovani pro me prinasi spis nevyhody, takze koncim. Proste koncim. Jakmile se vratim, tak si udelam blogspot a zrusim youtubechanel. Kdo chcete, tak mi napiste a ja vam pak dam adresu. Nechce se mi zacina od znova a ztratit ctenare, ale nevidim jinou moznost. Mejte se...
Magooor
23. září 2011 v 16:24 | Pinky Claire
|
Můj deníček
Čauky!
Tak zítra brzo ráno vyrážím do Španělska a vracím se za dva týdny :).
O bože, lidi! Dřív jsem jednu určitou skupinu lidí nechápala. Teď je chápu a to až moc dobře... A nejsem si jistá, jestli se mi to líbí, nebo ne :D, ale prostě jsem teď úplně vadná :D. Mimochodem taky to občas děláte, že třeba napíšete někomu zprávu a hned, jakmile to odešlete, ten mobil odhodíte, protože se skoro jakoby leknete, že jste byli vůbec schopni něco takového napsat?
Jejdaaa... To bude dobrý, jen se musím přestat divit sama sobě :D. Mimochodem včera jsme se fotili na třídní fotku a dneska vlastně taky, důvod je na delší povídání, každopádně jsem ale zvědavá, jak to dopadne :D.
Dnešek byl naprosto perfektní. Skoro jsme se neučili a když už, tak jsem byla hlavou úplně jide, poslední hodinu jsme ale psali písemku ze španělského dějpisu a řeknu vám, v té chvíli jsem si začala vážit písemek v češtině :D. Ale nakonec to snad nedpadlo tak hrzně :)
No to by bylo asi vše, mějte se tu beze mě dobře a ztím paá! :)
Fotky ze Španělska
21. září 2011 v 17:46 | Pinky Claire
|
My photo
Áhoj!
Nejsem schopna konstruktivně myslet, takže se vůbec necítím na psaní jakéhokoli článku. Naštěstí mi ale holky konečně donesly zbytek fotek ze Šanělska, tekže se neukoušete nudou, páč vám sem dám alespoň ty :).
Je jich samozřejmě víc, ale všechny vám sem opravdu dávat nebudu :D ;).
My a naše Sorijské tašky :D
U kaňonu :)
V parku, na který asi nikdy nezapomenu ;) :D
Jo, nehledejte v tom časovou posloupnost, tahle je totiž z letiště :D
Que majos somos!
Videoodpověď 8
19. září 2011 v 19:06 | Pinky Claire
|
About me
Čau bobani!
Konečně jste se dočkali! Ano, ano, Pinky Claire se konečně uvolila natočit videoodpověď a tentokrát ji dokonce ani omylem nesmazala! :D
A uznávám, že někdy trošku melu, neustále se opakuju, přeříkávám... Ale mluvení do kamery je rostě jiné než když si povídáte s kámoši ;).
Takže bez dalších kydů, tady je:
Mějte se krásně a zatím paá :)
RedWay
18. září 2011 v 12:24 | Pinky Claire
|
Kultura a společnost
Čauky!
Napadlo mě, že když už tady píšu o oblíbených knížkách, tak proč nenapsat i o oblíbeném časopise? Samozřejmě, že si občas ráda prolistuju ELLE, Epochu nebo něco podobného, ale časopis, který mě nejvíc uchvátil je prostě RedWay.
Rozhodně to není takový ten dívčí časopis. Právě naopak, popkultuře a podobným věcem se dost často spíše vysmívá a abych byla upřímná, jsou i chvíle, kdy s tímto časopisem úplně nesouhlasím. I to je ale dobře, protože mě nutí myslet a vytvářet si názor. Vlastně na to je ten časopis také zaměřený- na vzdělávání, vytváření vlastního názoru a vyčleňování se z masového chování, tedy k určité originalitě. Koho vyděsilo slovo "vzdělávání", můžu vás hned usadit. Články v Rw nejsou jako nějaké nudné výklady ve škole, ale jsou napsány originálně, vtipně a opravdu poutavě, takže i když něco začnete číst jen z nudy, stejně vás to asi nakonec chytne :D. A ještě se chci dostat k té originalitě, právě díky RW jsem se totiž poprvé dostala ke slovíčku DIY, za což jsem opravdu ráda a najdete tam spoustu návodů na opravdu originální věci, takže už proto stojí za to se tam kouknout. Jinak DIY se nachází spíš ve starších číslech nebo se některé dají najít i na stránkách v podobě videí.
RedWay mívají v některých školách předplacený (na základce jsme mívali), ale většina asi bohužel ne a pak přichází na řadu internet, kde jej najdete online, stránky jsou WWW.REDWAYMAG.CZ.
Znáte tento časopis?
Zaujak vás nebo to není váš šálek čaje?
Mějte se pěkně a zatím paá! :)
Takže ještě jendou a doufám, že už dost viditelně:
TEN ČASOPIS BUĎ MÁTE VE ŠKOLE NEBO SI HO PŘEČTETE NA WEBU. VE STÁNCÍCH HO PROSTĚ NEPRODÁVAJÍ
Novinky ze světa jednoho nepodstatného děcka
16. září 2011 v 21:17 | Pinky Claire
|
Můj deníček
Čau!
Mohl by laskavě někdo vysvětlit mému mozku, že rok není chvilka a výmluva "za chvíli budu mýt nový pokojík, takže nač si uklízet ten momentální, tu chvíli v tom chaosu přece vydržím..." tedy v tomto případě neplatí? Zaboha se nemůžu dokopat k jeho úklidu a hlavou mi běží právě takovéto myšlenky :D.
Jinak dneska jsem byla s Ráďou na stohu. Opravdu to miluju :D. Ležely jsme tam asi dvě hodiny a probíraly všechno možný. je fajn vědět, že v určitých věcech je na tom někdo stejně jako já (mimochodem, tohle si můžete vztáhnout i ke komentářům k minulému článku ;)). Pak jsme ještě dělaly všelijaký blbiny a když jsme si všimly, že už zapadá slunce a každou chvíli bude tma, tak jsme se rozhodly, že zkusíme seskočit dolů (ale né úplně dolů, jen asi tak do půlky :D). Křičela jsem, totálně se do toho zabořila, slámu měla i na místech, kde by opravdu býti neměla, ale bylo to tak super, že jsme to ještě několikrát zopakovaly :D.
T. si ani nevšimla, že jsem na ni naštvaná a mé chování zhodnotila slovy: ,,No ty seš ale milá..." Dnes jsem taky dostala trojku ze skoku z místa, což vysoce převýšilo mé nároky na pěknou pětku. Taky mě překvapuje jak až zlá dokážu být, ale upřímně se mi to zamlouvá... Že by se ze mě stala mrška? :D
Tres majos y chulapos! :D
Mějte se krásně a zatím paá!
Ps: Pokusím se pro vás udělat i nějaký smysluplnější článek, ale nic neslibuju ;)
Na chvíli zastavit čas...
15. září 2011 v 20:31 | Pinky Claire
|
Můj deníček
.... Oh bože, připadá mi, že si poslední dobu furt jen stěžuju (a hlavně to musí připadat vám), ale jde o to, že vážně nemám komu jinému to sdělit, než blogu. Nedávno jsem zjistila, že si kámošky ani nevšimnou, že brečím, což je dost divný, vzhledem k tomu, že se furt usmívám jak sluníčko a pak najednou ne... a, no, trošku mě to znepokojuje, poslední dobou si připadám, jako kdybych neměla fakt nikoho, možná tak mámu, ale ta má svých starostí dost, takže zatěžovat ji ještě mýma by nebylo zrovna vhodné. No co, už jsem byla hodněkrát jen já sama se sebou, tak to tak bude zase, nevím jak dlouho, ale vždycky jsem byla vcelku individualista, tak bych to snad měla vydržet... Jenže o to víc mě asi štve, že já se užírám sama v sobě a ostatní ode mě ještě chtějí poradit, pomoct a bůh ví co ještě. Asi jsem strašněj sobec, ale já už prostě nemám sílu na to, abych pomáhala ještě někomu jinému než sobě a mámě, prostě ne. Mám tak zapráskaný časový harmonogram, škola, koníčky, žiji v chaosu (tím myslím, že v mém pokoji není prakticky nic na svém místě) a do toho ještě nějaký mezilidský vztahy? Notyvago, jsem jen obyčejnej podprůměrnej teenager, né superhrdina, do toho ještě za chvíli odjíždím do Španělska (což je sice super, ale...), takže mi na všechno zbývá ještě míň času.
No a k čemu jse se chtěla dostat vzhledem k vám je to, že, jak už jsem psala, nezvládám ani vlastní problémy, tak vás vážně prosím, přestaňte se mě neustále ptát na tu tunu neustále opakovaných otázek, na které už jsem odpověděla nejmíň milionkrát, ať už v komentářích, článcích, videích... Vážně, vážně, vážně už nemám sílu znova odpovídat na to, jak jsem se dostala ke své návštěvnosti. Stejně to nevím, nebo si snad myslíte, že jsem obcházela každého člověka ve městě a rozdávala letáčky s nápisem "Přijděte na www.klabeceda.blog.cz!"? Ne, ani jsem nepsala reklamy, neprosila nějakou blogerku o pomoc a zviditelnění (krom spřátelování, u kterého jsem stejně první půlrok nemohla přijít na to, co to je)... Prostě jsem psala články, fotila fotky a začala natáčet videa, co víc chcete říct? Stejně o návštěvnost teď přicházím a nedivím se, taky bych už na svůj blog tolik nechodila... Ale to o té návštěvnosti nebylo jediné, co se neustále opakuje, opravdu vás moc prosím, než mi napíšete nějakou otázku, tak se PROSÍM podívejte, jestli jsem odpověď na ni nenapsala už v článku nebo do komentářů. Já chápu, že si nečtete všechny komentáře, ale když už vás něco zajímá, tak by to nebylo odvěci. Taky vám chci vyvrátit ještě jednu myšlenku, která se vám rodí v hlavě prakticky pořád a pravdy je na ní asi tolik, jako vody na Sahaře. Ta myšlenka zní: ,,Jé, Pinky tu má článek na otázky do videoodpovědi, takže jich tam asi chce co nevíc, protože jí chudině nikdo žádné otázky nepíše, tak já se jí teda zeptám kolik má let, jestli má kluka a jak přišla k blogu, na to se jí určitě nikdo neptal..." Takže ještě jednou- není to pravda!
Omlouvám se, nejsem zlá, ale unavená
Vy se mějte fajn a zatím paá :)
Dárky pro rodiče
14. září 2011 v 17:32 | Pinky Claire
|
Jiné- tipy pro tebe
Čauky!
Roxy mě prosila, jestli bych neudělala článek na téma "dárky pro rodiče", tak jsem si řekla proč ne a tady jej máte. Snad se bude líbit a hodit :).
Upřímně vybírat dárky pro rodiče je daleko těžší než třeba dárky pro kamarádky, obzvlášť dárky pro tátu, ale něco se přece jen najde.
Pro mámu se hodí nějaká voňavá kosmetika, můžeš se mámy zeptat, kterou vůni má nejraději, pokud to nevíš a poté koupit nějakou extra voňavou pěnu, sůl do koupele, sprchový gel nebo třeba balzám na rty (na těch třeba má máma extrémě ujíždí :D). Určitě neuděláte chybu ani s nějakými doplňky, nejlepší je podle mě šála, která i zahřeje nebo třeba prstýnek, náramek... Je to na vás :). Další zaručenou jistotou jsou pěkné voňavé svíčky, kterých jsou na trhu spousty a prakticky vždy potěší.
Tátovi zase může udělat radost kravata, zápisník (táta tomu říká debilníček) nebo nějaká knížka, nejlépe asi detektivka nebo něco na ten způsob a pokud tvůj táta rád luští, kup mu knihu křížovek.
Pak jsou tu ještě dárky, které se hodí pro oba rodiče, jako například peněženka, hrnek, ten ale není zrovna originální a tak se snažte sehnat nějaký alespoň trošku výjmečný, buďto potiskem, tvarem, velikostí nebo něčím jiným. Rodičům se většinou zavděčíš i pěkným rámečkem se společnou fotkou. A pokud tví rodiče rádi chodí na různé akce jako jsou divadla, koncerty a kina, kup jim lístky ;).
Pro ty, co bloumají nad tím, co rodičům koupit a přitom se nezrujnovat, doporučuji se zaregistrovat na slevomat.cz, kde seženete slevy jak na hmotné dárky, tak třeba i na romantické večeře, lístky do divadla a podobně, což se podle mě hodí :). Jediný problém je v tom, že na stránce můžete platit jen bankovním převodem nebo kreditkou, ale i jestli ani jedno z toho nemáte, tak můžete zkusit někoho ukecat, že mu dáte ty peníze a on to zaplatí přes svůj účet ;).
Mějte se krásně a zatím paá! :)
Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je ten, že já nejsem šílenec. Salvador Dalí
12. září 2011 v 18:41 | Pinky Claire
|
Můj deníček
Ahoj.
Včera jsme se vrátily z Prahy, ale bylo už pozdě a taky se vyvrbily nějaké další okolnosti, takže jsem už nenapsala. Těmi okolnostmi bylo, že nám před čtyřmi dny zmizela Micka. Vsadila bych se, že ji zabila ta odporná krvelačná bestie, co nám žije na půdě, ale nejde vyhnat. Jenže ještě těsně před tím zmizením stihla porodit pět koťat. My je nenašly, ale když jsme byli v Praze, volala babička s dědou a řekli nám, že našli pět koťat, dvě jim nejdou vytáhnout a ty tři, které jdou, odmítají jíst i pít, takže každou chvíli umřou. Když jsme se vrátili, šla se máma podívat, jestli nepůjdou vytáhnout ty dvě.A jedno se jí povedlo! Okamžitě jsme ho začaly krmit pomocí kapátka, všelijak zahřívat a prostě se o něj starat, díky čemuž jsem taky šla spát o dvě hodiny později a o hodinu dřív vstávala. Už to vypadalo, že opravdu přežije, ale když jsem po škole zavolala mamce, už bylo mrtvé. Takže jsme mu na zahradě vykopaly hrobeček a pohřbily ho. Těší nás alespoň představa, že umřelo důstojně.
Jinak v Praze bylo vcelku fajn, viděly jsme výstavu Dalího, který je podle mě jedním z nejlepších, nejoriginálnějších a prostě svých malířů. Na jeho obrazy se musíte dívat dlouho, několiktrát a jetě z různých úhlů a vzdáleností, aby jste si všimli všeho, co chtěl vyjádřit. Taky jsme šly do kina, aquaparku (ok, tak spíš saunového komplexu, který patří k němu) a samozřejmě jsme se i prošly po městě. Bydlely jsme prakticky v centru a výhled můžete vidět níže, jinak jsem bohužel vůbec nefotila.
Omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě, jen jsem to tu nechtěla nechat ležet ladem.
Mějte se pěkně a zatím paá
